Hostislav, si výslovně přál, aby při zaklenutí byl použit Kostel sv. Víta byl založen v roce 1309. Z druhé poloviny 14. století pochází zdivo lodí. K nové výstavbě kostela došlo v letech 1407 až 1439, kdy byl vysvěcen. Stavebník, farářsíťový vzor klenby kostela sv. Jiljí v Milevsku. Na stavbě se jistě podíleli stavitelé z rozpadlé pražské huti, kteří šířili parléřovskou tradici. Před rokem 1500 byla vybudována kruchta. Kostel byl rozšiřován v letech 1638, 1725-1726 a ve druhé polovině 18. století. V 19. století (hlavně v letech 1893-1894) byl upraven a v letech 1899-1900 restaurován. Důkladná oprava vnitřku a zařízení byla provedena v roce 1936.

Kostel je síňovým trojlodím s protáhlým pětiboce uzavřeným presbytářem, osmibokou štíhlou věží v ose západního průčelí, pravoúhlou sakristií, kaplemi Vzkříšení, sv. Jana Nepomuckého a předsíní se vstupním portálem na severní straně.

Presbytář je zaklenut síťovou žebrovou klenbou podle vzoru kostela sv. Jiljí v Milevsku (tři pole a pětiboký závěr). Žebra nasedají na tenké válcovité přípory profilovanými hlavicemi. Přípory končí ve výši spodní hrany oken jehlancovitými konzolami. Na severní stěně (vlevo od oltáře) je cenný sanktuář z doby po roce 1500 - kamenný, bohatě naturalisticky zdobený. V závěru za oltářem je jednoduchý sedlový portálek. Do severní sakristie vede další sedlový portálek.

Severní sakristie je zaklenuta variantou milevské klenby z roku 1425. Žebra vybíhají z figurálních konzol; místnost v patře nad sakristií je zaklenuta dvěma poli křížové klenby s jehlancovitými konzolami. Jižní sakristie je mladší, z roku 1637 a je zaklenuta třemi poli křížové klenby se štukovými žebry; v patře je plochostropá oratoř z druhé poloviny 18. století. Presbytář je od hlavní lodě oddělen lomeným triumfálním obloukem; mohutný je jen horní oblouk, dále dolů sbíhá jemnější vyžlabená žebra s baldachýny, do kterých jsou vloženy sochy.

Trojlodí je neseno čtyřmi páry pilířů, střídavě v obrysu osmibokých a čtyřlistých. Zaklenuto je síťovou klenbou svatovítského typu, v hlavní lodi s kamennými žebry, ve vedlejších lodích jsou použita žebra cihlová. Žebra přecházejí na zdech bez hlavic do oblých přípor, které vycházejí až od země.

V západní části je cenná pozdně gotická kruchta, podepřená svazkovými pilíři. Prostor pod kruchtou je zaklenutý síťovou klenbou z osmicípých hvězd. Na kruchtu se vchází sedlovým portálkem s přetínanými pruty z roku 1510.

Severní portál je gotický, bohatě profilovaný, z roku asi 1410. Dřevěné vyřezávané dveře jsou z konce 17. století. Předsíň před ním byla zaklenuta při opravě roku 1900.
    Ke kostelu jsou přistavěny dvě kaple. Kaple sv. Jana Nepomuckého je barokní (z roku 1725, A. E. Martinelli), obdélná, půlkruhově uzavřená. Výzdoba klenby je současná. Kaple Vzkříšení je původně gotická, v 18. století byla zbarokizována (mj. zbavená žeber)., roku 1777 vymalována F. J. Prokyšem. Do obou kaplí se vstupuje z lodi půlkruhovými oblouky.